Rotunda sv. Petra a Pavla na Hůrce u Starého Plzence
Tato románská stavba vznikla patrně ve druhé polovině 10. stol. za vlády jednoho ze tří císařů Svaté říše římské. Vystavěli ji z řádkovaného křemencového zdiva, spojeného vápennou maltou. Nikdy také nebyla zaklenuta. Valenou románskou klenbou byla zakončena pouze apsida. Rotunda měla patrně původně dřevěný trámový strop a šindelovou střechu. Stavba se však poprvé připomíná až v listině krále Přemysla Otakara II. roku 1260, podle níž se stal premonstrátský klášter v Chotěšově patronem všech osmi kostelů ve Staré Plzni.
Rotunda byla mnohokrát přestavována, zachovala si pouze původní tvar. V roce 1421, poté co byl chotěšovský klášter dobyt husity, pravděpodobně začalo pozvolné chátrání celé stavby. Předpokládáme, že buď koncem 15. století nebo na počátku 16. století se staticky narušené zdivo zřítilo. Zachována zůstala pouze apsida a část přilehlých zdí.V této době bylo sice město královským majetkem, ale spolu s Radyní a Hůrkou bylo zastavováno různým šlechticům. Obrat nastává po roce 1561, kdy panství kupují Kokořovci z Kokořova od Štemberků. Ti si zvolili kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Starém Plzenci za pohřební místo. Za jimi podnikaných oprav došlo v polovině 16.století i k opravě rotundy.
Kokořovci obnovují rotundu v původním tvaru. K dostavbě používají materiál i z okolních chátrajících budov na hradišti. Zřícený vstupní románský portál byl nahrazen renesančním bosovaným a podlahu dávají nově vydláždit červenými pálenými dlaždicemi. Také nechávají rotundu přesvětit na kostel sv. Petra a Pavla.
V období baroka byla rotunda v dobrém stavu, došlo pouze ke zvětšení oken. Rok 1785 se mohl stát rotundě osudným - podle císařského nařízení byla zařazena mezi církevní stavby, určené ke zboření. Po dražbě v roce 1788 však k tomu naštěstí nedošlo. Byla totiž využita, neboť se v té době začalo s opravami silnic v okolí, a k tomu bylo třeba nalámat kámen v místním kamenolomu. Rotunda tak v letech 1790-1830 našla vskutku kuriózní uplatnění – stala se skladištěm střelného prachu. Ještě v 19. století měla rotunda na střeše barokní vížku.
Od roku 1920 je objekt majetkem města Starý Plzenec, které jej zakoupilo za podpory místní i plzeňské kulturní veřejnosti. V roce 1924 byla rotunda péčí města i státu opravena a na jejím vrcholu byl ponechán železný kříž z 19. století.
Archeologický průzkum rotundy byl proveden několikrát, poprvé v roce 1860, kdy zde vykopávky řídil ředitel Josef Strnad spolu s profesorem Ladislavem Píčem, archeologem Národního muzea. Pak v létech 1906-9 pod dozorem doktora české reálky, kunsthistorika Bohuslava Horáka. V letech 1920-26 řídil průzkum dr. Antonín Friedl z České univerzity v Praze. Naposledy byla rotunda zkoumána v roce 1972 v souvislosti s plánovanou generální opravou. Výzkum vedl dr. Antonín Hejna z Archeologického ústavu ČSAV. Ke stavebnímu průzkumu pak došlo při opravě v roce 1975. Poslední stav rotundy je výsledkem právě této generální opravy, kdy okna byla zasklena pevnostním sklem, podlaha byla osazena kopiemi původních dlaždic s Neronem a gryfy. Rotunda dostala také nestylový "pseudokazetový" strop a nové dveře pobité měděným plechem. Získala také novou břidlicovou střechu a na místo železného kříže se dostal symbol čtyř spojených slovanských sekyrek. Z původního vybavení byl znovu sestaven renesanční oltářní stůl.
V roce 2007 byla Krajským úřadem Plzeňského kraje přidělena dotace ve výši 300.000 korun a následně v roce 2008 byla vyčleněna dotace ve výši 1.000 000 korun. V roce 2008 byla rotunda zařazena mezi takzvané preferenční objekty Plzeňského kraje a díky výše uvedené finanční podpoře byla realizována zásadní rekonstrukce objektu. Došlo k demontáži stávající poškozené břidlicové krytiny a pokládce nových břidlicových šablon, opravě krovu a obnově bednění v celé ploše střech, opravě vstupních dveří a vrcholového sekyrkového kříže a rovněž k opravě spárování zdiva rotundy spolu s opravou okapního chodníku.
Práce byly dokončeny na konci června, a tak rotunda sv. Petra a Pavla, nejstarší celistvě dochovaná architektonická památka tohoto typu na českém území, přivítala první turisty již v nové kráse
