Václav Stach

Václav Stach zvaný též „Starý Veršovec",se narodil 9. června 1757 v Přešticích, zemřel 24. května 1836 ve Vídni, byl český básník a překladatel. Povoláním byl kněz a učitel na kněžském semináři v Olomouci. Byl zásadním odpůrcem sylabotónické prozódie, navrhované v jeho době Dobrovským, patřil k nejohnivějším zastáncům prozódie časoměrné. Svědectvím o jeho účasti v tomto sporu je monumentální, nikdy nepublikovaná autobiografická básnická skladba Divný o účinek potěhu, čítající skoro čtrnáct tisíc (časoměrných) veršů, v níž se zabývá především kritikou Dobrovského a odpůrců časoměrné prozódie vůbec (s Dobrovským měl především osobní spor, Stach byl totiž Dobrovského podřízeným v semináři). Toto gigantické dílo je patrně vůbec nejrozsáhlejší česky psanou básní. Mimo to vydal několik vlastních sbírek náboženské poezie (Písně křesťanské pro Slabeckou osadu, 1785, Nábožné písně pro katolického měšťana a sedláka k veřejným a domácím službám božím, 1791, Starý veršovec pro rozumnou kratochvíli, 1805), především pod vlivem Klopstocka a v poslední sbírce též Alexandera Popea. V rukopise zůstalo mnoho jehoprozaických vědeckých prací o literární teorii a soudobých snahách o českou gramatiku a prozodický systém, publikoval ale několik náboženských a politických spisů, mnoho podobných a ve své době velmi rozšířených spisků také přeložil z němčiny. Významnou součástí Stachova životního díla jsou překlady z Klopstocka, především překlad nesmírně jazykově náročného básníkova stěžejního díla, eposu Mesiáš. Tento překlad je pokládán za jazykově nejlepší dílo předjungmannovské fáze národního obrození.