Slavná hospoda a vinárna U Brčků (U Šumavy)
V době I. republiky bylo v Přešticích celkem 19 hostinců, z toho na samém Pohořku tři: U Brčků, panská hospoda a hostinec U zlatého soudku.
Jak popsati „Vinné sklepy u Brčků“, jak hlásá veliký nápis na této budově? Jednopatrová budova stojí na původním zdivu obytné části zemědělské usedlosti, starém asi 200 let. Přístavek se dvěma okny byl postaven pro zpěvácký spolek „Skála“, který zde od roku 1940 míval svoji zkouškovou místnost. Pěkně upravený veliký dvůr má křídlo, v němž bývala bednárna a skladiště. Také je zde menší restaurační zahrádka, která bývala v létě stále obsazena hosty. Za domem je velká ovocná zahrada se 110 ovocnými stromy ušlechtilých odrůd jabloní, kterou mladý Brček založil na bývalém poli. Do budovy vede jediný vchod velkými selskými vraty a prostorným průjezdem, z nějž nikdo dál nedostane, aby se nezastavil a nepřečetl napsané verše na pravé stěně. Ale o těch se ještě zmíním, protože patří k pamětihodnostem tohoto stavení, které proslavily jméno Brčkovo. Po schůdcích se vejde do malé předsíňky, pak do výčepu spojeným s kuchyní a hostinskou místností.
Ta je sice prostorná, se čtyřmi okny, ale poměrně tmavá a nízká. Po celé délce levé strany je dlouhý stůl, skoro vyhrazený pro domácí hosty, aby seděli „v houfu“. Na průčelní stěně mezi
zrcadlem visí dva obrazy Brožíkových reprodukcí „Jiříka z Poděbrad“ a „Boženy“. Ale co představují, víme jen my, kteří jsme znali tyto vyřezávané a pozlacené rámy; dnes je malba zastřena tajemstvím kouře a prachu. Větší obraz na levé straně znázorňuje karikaturní postavy zdejší myslivecké společnosti, pak menší fotografie Plachtu jako tuláka s věnováním Boříku Brčkovi. V koutě je reprodukce Palackého, kterou je ale vidět jen, pokud je v místnosti snesitelný tabákový kouř. Jinak Palacký zmizí, obrazem je totiž přikryta ventilace na chodbu. Býval zde pěkný obraz „Pražského Pepika“ od malíře Veselého z poválečné doby, o němž se ještě zmíním, a malý obrázek Flanderkův „Přeštice na šišato“ z roku 1910, který dobře charakterizuje svou dobu i původní přeštické náměstí.
zrcadlem visí dva obrazy Brožíkových reprodukcí „Jiříka z Poděbrad“ a „Boženy“. Ale co představují, víme jen my, kteří jsme znali tyto vyřezávané a pozlacené rámy; dnes je malba zastřena tajemstvím kouře a prachu. Větší obraz na levé straně znázorňuje karikaturní postavy zdejší myslivecké společnosti, pak menší fotografie Plachtu jako tuláka s věnováním Boříku Brčkovi. V koutě je reprodukce Palackého, kterou je ale vidět jen, pokud je v místnosti snesitelný tabákový kouř. Jinak Palacký zmizí, obrazem je totiž přikryta ventilace na chodbu. Býval zde pěkný obraz „Pražského Pepika“ od malíře Veselého z poválečné doby, o němž se ještě zmíním, a malý obrázek Flanderkův „Přeštice na šišato“ z roku 1910, který dobře charakterizuje svou dobu i původní přeštické náměstí.
Bořivoj Brček, dnes 66 letý, pochází z Roupova, kde jeho otec Vojtěch a matka Anna měli po rodičích hospodářství. Ale Vojtěch po vojně nezůstal doma, nýbrž se vyučil na Pohořku u mistra Velkoborského řezníkem. Vandrem se dostal do Vídně, kde v nějakém větším podniku dělal kuchaře. Musel být „číman“, když vedle svého zaměstnání si všímal i sklepa a zacházení s vínem. Zde v něm uzrál úmysl zařídit si obchod s vínem. V Přešticích si našel vhodný objekt (asi pro rozlohu sklepů) a začal. Nakupoval víno napřed v Rakousích, pak na Slovensku i v zahraničí. To bylo roku 1874. Oženil se a měl čtyři děti, dva syny a dvě dcery. Starý Brček byl v Přešticích výraznou a významnou osobností, všeobecně oblíbenou. Obchod vínem nabyl velkých rozměrů a hospoda dávala reklamu jeho jménu. Byl neobyčejně pořádkumilovný, dovedl hostům vyhověti, ale nikoho si nenechal přerůst přes hlavu. Netrpěl opilce, výtržníky, rejpaly a klepaře, takže nebylo divu, že jeho podnik měl nejvyšší úroveň. Zemřel v roce 1936 nejen k lítosti své rodiny, ale i velké obce svých zákazníků. Nejmladší z dětí Bořík, nebo Mladý Brček, jak se mu dnes říká, převzal po otci živnost v roce 1932. Vzal si Emilku, dceru hostinského Popely z Přeštic, přizpůsobil obchod vínem době a přivedl jej k nejvyššímu rozkvětu.
U Brčků jsou tři sklepy, které stačí na uskladnění stovky sudů, a stalo-li se, že nestačily, používalo se i sklepů v protějším panském dvoře. Byly zde tři největší sudy na 100 hl vína, 30 jich bylo na 40 hl a menších ještě přes stovku. Za první republiky se zde ročně prodalo asi 12 – 20 vagonů vína, tj. 1 200 – 2 000 hl vína. Víno ze sudů dovezených ve vagonech nebo z cisteren se na nádraží stáčelo do vlastních sudů a převáželo do sklepů. Ještě žijí někteří „převažeči“ a „stáčeči“ a rádi vyprávějí, jak tato práce unavovala. Třebaže se nikdo neopovážil vína ani ochutnat, „omamovaly“ ty páry z vína. Osud těchto sudů byl po znárodnění podniku více než žalostný; byly rozbity a skončily jako palivo.
U Brčků byl hlavně velkoobchod s vínem. Byla doba, kdy – než došlo k založení „Chrámového družstva“ v Pelhřimově a Kroměříži, dodával Brček veškeré mešní víno pro všechny fary v republice. A zde rozhodovala kvalita, poctivost i cena! Z druhů vín to byla ze dvou třetin vína naše, slovenská, podkarpatoruská a blatenské, z dovážených zbytek – italské „San Severo“ a řecké „Samos“. V drobném prodeji bylo Brčkovo víno vyhledávaným proto, že bylo „řezané“ uvedenými druhy. Konzumenty byli hlavně Plzeňácí, kteří zde odkládali všední chmury a denní starosti, třeba při svých návratech ze Šumavy. Bořík, znaje tuto mentalitu, udržoval ve svém hostinci stále patřičné prostředí – všude pořádek, zářivá čistota, dobrá kuchyně i obsluha – a tak se šířila dobrá pověst Brčkova.
Protože každý, kdo na něj vzpomíná, neopomene se zmínit o verších v průjezdě, musím i o nich promluvit a začnu historií:
Bylo to asi začátkem 20. století, kdy seděla u brčků domácí elitní společnost „přeštických kanců“, která popíjela, mudrovala a hýřila rozumem. Bylo jen náhodou, že mezi společností, složené vesměs skoro jen z kantorů, byl také okresní hejtman a několik úředníků. Tam se mezi řečmi zrodil nápad a hned zpečetil sázkou, vyslovenou ve vinných naturáliích, že vyhrává ten, kdo do týdne sežene nejlepší verš o víně. Výherce však nebyl jediný a z přinesených veršů se vybraly ty čtyři, které jsou napsány v průjezdu na zdi a které uvedu i se jmény autora. Starý Brček, hlava to otevřená a vtipná, nespokojil se ale ziskem vypité sázky a hned šel a sám tyto verše namaloval. V průjezdu se uchovaly do roku 1963, kdy byly při malování zatřeny. Po dvouleté pauze byly sice obnoveny, ale v jiném pořadí a s nějakou tou gramatickou chybičkou.
Na to, jak známost Brčkova vína byla rozšířená, má Bořík výstřižky z novin (Národních listů z 8. 5. 1928 a o něco později z Českého deníku), kde se píše asi v tom smyslu: „Jako má Řím svého papeže, Neapol Vesuv, Paříž Eiffelovu věž, tak mají Přeštice Brčkovo víno…“ Dále je popisován rozsah podniku, vinárny, kvalita prodávaného vína a jeho přednosti – a nechybějí ani verše z průjezdu. Je to jistě vděčná památka. Bořík má také pohlednici, kterou dostal z Riviéry (datum na razítku není čitelné), na níž je adresa: Brček – víno – Tschechoslowakia. Lístek v pořádku došel.
Hosty hospody páně Brčkovy rozdělím na domácí, vzácné a pamětihodné. Začnu hned těmi posledními. Nejvíce se jich sešlo U Brčků při dubnovém pohřbu roku 1908 přeštického rodáka Josefa Hlávky. Císařský dvůr zde zastupoval následník trůnu Karel, který byl tehdy poručíkem u dragounů v Dobřanech. Z uměleckého a literárního světa tu byli Vrchlický, skladatelé Foerster a Suk, básník Čech, domažlický Jindřich a další. Dlouho uchovávali židli s nápisem, na níž seděl Čech. Náš nejlepší herec Vojan zde býval častěji, právě jako jiní pražští herci a herečky z Národního divadla. Častým hostem býval filmový herec Jindřich Plachta. Popíjeje se sousedy přeštickými vínečko, liboval si, jak se vetřel do jejich přízně a říkával: „Ať jsme kanci, jen když nejsme svině“.
K denním hostům patřil vždy okresní hejtman se štábem svých úřadů, soudci, advokáti, lékaři, poštmistr Slach z Domažlic, všichni ředitelé kůru i děkani, lesmistři a personál lesních správ z okolních panství, majitel zdejšího velkostatku, okolní statkáři a zkrátka veškerá honorace, jak se tehdy říkávalo. Obyčejní hosté z řad dělníků, řemeslníků a obchodníků se scházeli denně nebo v určité dny. Tak v úterek byl dnem zpěváků, pátek myslivců, čtvrtek a sobota kartářů, neděle sedláků. Šlo to tak daleko, že každý měl svůj den i své místo za velkým stolem a bylo zle, když mu je někdo zasedl. V neděli dopoledne sem po kostele přicházeli hlavně žerovičtí, lužanští a skočičtí hospodáři, aby si porokovali o svých slastech i strastech. K 11. Hodině stačilo, aby si Fr. Kohout „pro sebe“ spustil svým tenorkem „co, sedláci…“ a za chvíli hospoda hučela zpěvem. A běda, byl-li zde nevyčerpatelný a nadšený ctitel Hašlera – Jarda Čermák, dobrý zpěvák a harmonikář. To se pak protáhlo přes poledne a doma zase pěly sólo manželky pro zdržený oběd. Ale nešlo to jinak, protože každý měl svoji písničku a ta se mu musela zahrát až do konce.
Brček s paní přitom pobíhali, majíce plné ruce práce. Nejvíc šli na odbyt párky kvůli výbornému křenu, jaký jinde nebyl k dostání. Zdroj byl Boříkovým tajemstvím a na otázky odkazoval zvědavce do jednoho hřbitovního kouta. Výtečná pomazánka na chleba s necudným názvem Kiliánovo hovno byla zase tajemstvím paní Emilky. Bylo přirozené, že když u Brčků sídlil myslivecký spolek, přinášely se sem a vážily úlovky zvěřiny, odbývala se zde i poslední leč a všechny svátky lesníků. Poslední dobou se zde uhnízdil také rybářský a zahrádkářský spolek. Zpěvácký spolek Skála, založený roku 1868, zprvu sídlil v hospodě „U Kripnerů“. Potom se přestěhoval k Brčkům a zůstal tam až do svého „dobrovolného“ zániku v roce 1957.
A než odzvoní mému vyprávění, připomenu ještě, jak také Bořík hostům odzváněl. Měl zřejmě po otcově pořádku zděděný zvyk, že jakmile udeřila půlnoc, vzal šumavský dobytčí zvon a energicky zazvonil tak, že přehlušil každý hovor i zpěv – a tím vše skončilo, bez jakýchkoliv protestů.
Tuto vzpomínkovou črtu se odvažuji nabídnouti manželům Brčkovým na památku od jednoho z posledních jejich hostí, který je měl rád.
MVDr. Božetěch Vácha
Přeštice 28. 5. 1965
Přeštice 28. 5. 1965
Zdroj: STARÉ HOSPODY NA PŘEŠTICKU, vydalo Kulturní zařízení Přeštice 2003
V restauraci U Brčků v létě 1991
